Khun von Stupnij - Entlebušský sal. pes

 

Entlebušský salašnický pes (Entlebucher Sennenhund)

FCI II/47, zkratka ESP, původ Švýcarsko

Entrlebušský je nejmenší švýcarský salašnický pes. Hlavně díky své „příruční“ velikosti a jednoduché péči nachází stále více přátel.

VZHLED: buhužel bývá velmi často považován za křížence nebo nedorostlého bernského salašnického psa s krátnou srstí. Jeho tělo je o něco delší než vyšší a velice svalnaté. Velmi dobře vyvinuté běhy umožňují volný, energický pohyb.

VELIKOST A VÁHA: výška v kohoutku je mezi 40 a 50 cm, váha 25 až 30 kg.

SRST A BARVA: krycí srst je krátká, tvrdá a leská a má hustou podsadu. Sytě černá základní barva, žluté až rezavé znaky, bílá na hlavě, hrudi a tlapkách. Standard připouší bílý jednostranný nebo tenký průběžný kroužek kolem krku.

POVAHA: Entlebušský salašnický pes není jen věrný hlídač a průvodce, za dlouhá léta své služby při hlídání a pohánění dobytka prokázal především svou samostatnost a bleskurychlý odhad situace. Při vší své neúplatnosti a svébytnosti ale vyhledává blízkost „svého“ člověka. Nezkušenému majiteli odpustí mnohé výchovné prohřešky. Entlebuši jsou rození optimisté, kteří se postarjí o oživení domácnosti. Někdy jsou až příliš hlasití, je proto třeba dbát už u štěňat na to, aby si štěkání příliš neoblíbila. S jinými psy se entlebuch snáší velice dobře. Je to pes bez loveckých ambicí. Víc než tvrdý dril na "cvičáku" na něj platí mírný, ale každodenní výcvik několika základních povelů. Největším trestem je pro něj vědomí, že se páníček zlobí.  

DRŽENÍ: Entlebušský salašnický pes se cítí dobře i ve větším městském bytě, potřebue ale pravidelný pohyb. Zakladatelé soutěže agility, fitnesparkuru, který absovuje pes se svým pátem, museli mít entlebušské salašnické psy právě na mysli, když tuto novou aktivity pro volný čas vymýšleli. Hbitost a snadná ovladatelnost entlebucha je sotva překonatelná. Miluje koupel v jakékolv vodě.

PÉČE: jeho krátká srst by měla být denně pročesávána odblešovacím hřebenem a ošetřena přírodním vlasovým kartáčem, nebo kartáčem s gumovými nopky.

TYPICKÉ NEMOCI PLEMENE: téměr třetina všech plemenných linií se potýkala s různým stupněm dysplazie kyčelního kloubu. Svítá však naděje, že kluby švýcarských salašnických psů budou s podporou počítačů a s využitím nových postupů schopny poskytnout svým členům účinnou pomoc při chovu zvířat bez dysplazie kyčelních kloubů.

ZVLÁŠTNÍ UPOZORNĚNÍ: štěňata přicházejí na svět s různou délkou ocasu. Od zcela kratičkého až po velmi dlouhý zakončený bílou špičkou. Všechny délky ocasů patří do sandardu plemene.